Značkování

Podstata značek

Základní idea BUFu zní: každý znak (tzv. buňka) Brailleova písma bude mít pod sebou vytištěn vizuální symbol, který bude co nejlépe informovat čtenáře pracujícího zrakem o významu znaku. To je velmi užitečné zejména v případě učebnic (předpokládá se spolupráce vidícího učitele či konzultanta a nevidomého žáka), ale i v případě jakýchkoli jiných textů je možnost zrakové kontroly užitečná.

Pro tisk textů na papír se využívá tzv. šestibodové verze Brailleova písma (kromě ní existuje ještě osmibodová, užívaná převážně na počítačích). Každá buňka je tvořená kombinací nejvýše šesti bodů, existuje tedy 64 různých brailleských buněk. V běžném tisku se užívají stovky, často i tisíce různých znaků, takže není překvapením, že mnohé znaky je nutné zapisovat kombinací několika buněk.

V brailleském zápisu se tedy mohou objevit následující prvky:

1. Symbol zobra​zený jedním znakem v tisku a jednou buňkou v braillu – nejjednodušší případ. Takto se zapisují malá písmena abecedy, některá interpunkční znaménka, a rovněž některé matematické symboly. Často může mít stejná buňka různý význam v závislosti na kontextu (např. písmeno č a symbol odmocniny se zapisují stejnou buňkou, podobně znak uvozovky a symbol = atd.)
2. Brailleská buňka, která nemá v tisku ekvivalent – pomocné symboly v brailleském zápisu. Bývají to zejména prefixy, tedy buňky, které mění význam následujícího znaku. Protože prefixy nemají vizuální ekvivalent, tiskneme pod nimi speciální symbol, který je při čtení zrakem odliší od textu. Při práci v BUFu se ovšem tyto speciální symboly obvykle nepoužívají, doplňují se až před tiskem a místo nich se používají náhradní symboly z první části tabulky ASCII (důvodem je mechanismus dělení slov ve Wordu, který s těmito speciálními symboly neumí pracovat).

3. Symbol zobrazený jedním znakem v tisku a několika buňkami v braillu – častý případ u řidčeji se vyskytujících znaků (paragraf, procento, dolar), matematických a dalších odborných symbolů. V BUFu je takový symbol zapsán tolika znaky, kolik buněk bude mít brailleská verze. Poslední znak skupiny vždy vizuálně reprezentuje symbol a předchozí znaky pomáhají udělat si představu o brailleské podobě. Například symbol procento se v braillu zapíše kombinací buněk ⠼⠏ (3456,1234). První buňka se vizualizuje znakem #. Druhá představuje písmeno "p", ale jako poslední znak v sekvenci se zapíše znakem "%", který reprezentuje význam symbolu.
4. Symbol zobrazený několika znaky v tisku a jednou buňkou v braillu – případ málo obvyklý. V našem tisku se vyskytuje zejména v německých textech, které tiskneme v tzv. plnopisu (Vollschrift), kde se některé často se opakující skupiny písmen (au, ch, sch,...) zapisují jednou buňkou. V BUFu se zapisují značkou (viz dále) a kombinací písmen zúžených na šířku jednoho znaku.
5. Symbol složený z více znaků, které mohou figurovat i samostatně – speciální případ, týká se to např. šipek; existují speciální znaky pro levý a pravý hrot šipky a tělo šipky, které může být jednoduché, dvojité, rozšířené, tvořené plným znakem... Skládáním těchto znaků v různých kombinacích lze vytvářet různé typy šipek. Vizuální reprezentace se potom nevztahuje k celému symbolu (šipce), ale zobrazuje každou složku nezávisle.

Použití značek

Symboly se v BUFu označují (částečně neviditelnou) značkou, která nese informaci o logické struktuře symbolu. Není vždy nezbytné zapisovat symbol značkou, často je možné (a nezřídka vhodnější) zapsat symbol pouze jako znak nebo posloupnost znaků, které jednoznačně reprezentují brailleskou podobu a současně jsou vizuálně dostatečně čitelné. Např. není nutné použít značku BUFu pro symbol začátku odmocniny, protože ve standardních fontech existuje jednoznačný znak pro odmocninu (√) a ten se převádí na jednu buňku.
Použít značku je vhodné, pokud:

• chceme uchovat další informaci o symbolu, která není zřejmá z užitých znaků (jde např. o kombinaci prefixu a písmena, která má v daném kontextu specifický význam)
• použitý znak má jiný význam, když leží samostatně mimo značku (např. zástupné znaky za prefixy)
• potřebujeme informaci o použitém jazyku (nestačí nám spoléhat na jazyk jako vlastnost textu nastavenou Wordem)
• chystáme se dokument uložit jako prostý text (např. kvůli konverzi do jiného formátu), čímž se ztratí formátování.

Používání značek má ovšem svoje nevýhody (kvůli kterým se snažíme užívat je jen tehdy, když je to třeba):

• značka je nedělitelná, ale Word s ní neumí zacházet jako s nedělitelnou, pro něj je to řetěz znaků. Musíme tedy dávat pozor, abychom nikdy nesmazali jen část značky, neumístili omylem další znaky dovnitř značky, apod.
• značka má neviditelnou část, s tím je třeba vždy počítat (abychom např. při kopírování textu do schránky opravdu označili celou značku)
• při editaci textu se značky obtížně vkládají

V následující tabulce je několik příkladů symbolů a jejich obvyklé řešení v BUFu.

Struktura značky

Značka se skládá ze svou částí – logické a vizualizační.

Logická část značky obsahuje informace o symbolu, který značka reprezentuje. Je uzavřená v hranatých závorkách a má následující části:

• první dva znaky jsou velká písmena označují jazyk (CZ – čeština, EN – angličtina, ...). U speciálních značek, u kterých se jazyk nerozlišuje, se používají znaky XX, případně další kódy se speciálním významem.
• následuje řetězec písmen určující název symbolu, obvykle jde o zkratku anglického názvu
• na konci jsou dvě čísla oddělená pomlčkou, první určuje, kolik buněk symbol zabírá v brailleském zápisu, a druhé, kolik znaků má vizualizační část. Pokud jsou tyto hodnoty stejné (což je v drtivé většině případů), uvádí se jen jedno číslo.

Ve Wordu je pro přehlednost logická část značky skrytá.

Vizualizační část značky slouží pro sazbu, v dokumentu zabírá právě tolik pozic, kolik bude mít výsledná brailleská podoba. Používají se obvykle tytéž znaky, které se budou tisknout v černém podtisku, s výjimkou znaků sloužících jako prefixy, které jsou součástí slova (nikoli matematického symbolu, apod.) – v těchto případech se užívají náhradní ASCII znaky podle tabulky 1. Vizualizační část se od okolního textu odlišuje žlutým rámečkem.